Nedávno se ve filozofických zamyšleních psalo o tom, že soběstačnost je nezbytnou podmínkou demokracie. V této knize se americký historik Timothy Snyder se zamýšlí nad demokracií v různých situacích 20. století a nachází paralely se situací současnou.

Shrnuje, že Evropa prošla třemi nejvýznamnějšími fázemi demokratického rozmachu: po skončení první světové války v roce 1918, po skončení druhé světové války v roce 1945 a po pádu komunismu v roce 1989. Mnohé demokracie, jež na těchto historických křižovatkách vznikly, se následně zhroutily – bohužel „za okolností, které v podstatných rysech připomínají současnou situaci“.

Naši rodiče a prarodiče, vedeni iracionálními mýty fašismu, nacismu a komunismu, budovali zdi proti znepokojivým globálním hrozbám. Určitě nejsme chytřejší než oni, máme však výhodu, že se z jejich zkušenosti můžeme poučit a nastupujícím tyraniím včas vzdorovat. Podle Snydera je k tomu teď, v podmínkách současného politického vývoje v Americe i v Evropě, ta pravá chvíle.

Na stránkách novohradské biodynamické farmy Bemagro (www.bemagro.cz) jsem našla odkaz na přednášku Švýcara Martina Otta "Hospodářem v krajině", která mne nadchla. Během necelé hodiny vysvětluje podstatu a souvislosti dobrého hospodaření v krajině. S malým tajemstvím života na závěr. Doporučuji.

https://youtu.be/EJ4CR2IM2BY

Už je to pěkných pár let, co vznikla naše skupina propagující soběstačnost. Diskutovali jsme tenkrát o ledasčem, mnozí ještě před tím než jsem se v Buďsobu vyskytl já. Ani si už nevzpomínám, jestli jsme si někdy definovali co v našich očích znamená pojem "soběstačnost" a proč je pro nás důležitá. Přiznám se, že jsem o tom tenkrát přemýšlel docela povrchně a spousta okolností mi dochází až v průběhu času. Ty staré, ale z nových úhlů nahlížené a detailněji nasvícené myšlenky mě přiměly znovu se zamyslet nad tím, čím je pro mě soběstačnost.

 

Je to vlastně hrozně jednoduché: Soběstačnost je svoboda. Jen je to tak samozřejmá věc, že se o tom už nemluví. Občas si to člověk uvědomí. Třeba když se jako malý naučí si na záchodě utřít zadek. Nemusí nikoho volat, poradí si sám a má v kapse další střípek svobody, jako když se naučil chodit, nebo si sám namazat chleba. Daleko spíš si toho ale všimneme, když svobody ztrácíme. Vzpomínám, jak si kamarád na kole zlomil obě ruce. Vrátil se daleko zpět do doby, kdy musel ze záchoda volat: "Hotovo!" Nedivím se, že to snášel dost špatně, i když s humorem.

 

ZKUSTE SI VZPOMENOUT, KDE ZAČALO VAŠE POCHYBOVÁNÍ O SOBĚ A MILUJTE SE. NENÍ NA TOM NIC JEŠITNÉHO !!

Slyšela jsem křik a pak už jen prásknutí rozvrzanými vrátky. Odložila jsem knihu vedle na lavičku
a se zaujetím pozorovala copatou holčičku v děravých teplákách, jak přeběhla ulici a míří přímo
ke mně. Sedla si do trávy, vůbec si mě nevšimla. Začala trhat lístky sedmikrásky, kterých tou dobou bylo poseto místo u kostela, kam jsem tak ráda chodila vypnout svojí věčně myšlenkami přeplněnou  hlavu.

Doporučuji článek z družstevních Kulturních novin o tom, co se může a nemusí stát, když neuposlechnete nařízení vyšší autority, s kterým se nedokážete ztotožnit. Aktuální v pohnuté protektorátní době stejně jako v naší svobodné společnosti:

http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2016/46-2016/poctenicko-duverny-archiv

Jde o úryvek z pamětí Ladislava Feierabenda Politické vzpomínky, neobyčejně lidsky a čtivě psaného pojednání o událostech od srpna 1938 do dubna 1948 z pohledu protektorátního a exilového ministra zemědělství. Je to stejný Feierabend, který sepsal historii Zemědělského družstevnictví v Československu do roku 1952. Zájemcům mohu knihy zapůjčit.