- Podrobnosti
- Napsal Komár, odkazy Dita
- Kategorie: Filozofická zamyšlení
- Zobrazení: 1055
...aneb co nás učí virus
V první řadě se vám, přátelé, musím omluvit, že i já přicházím se svou troškou do mediálního mlýna. Odevšad se na nás řítí informace o současné situaci kolem viru covid-19 a vším, co s tím souvisí. Člověk toho všeho má chvílemi až po krk. Jenomže to, co se kolem nás děje, otevřelo témata, která prostě nejde ignorovat. Témata, která ve své sociální bublině řešíme už nějakou dobu a kdekdo nás má za blázny. No a najednou... asi nejsem jediný, kdo události poslední doby nevidí tak tragicky jako hygienici a ekonomové. Chtěl bych proto formulovat některá POZITIVA, KTERÁ PANDEMIE PŘINESLA, nebo by mohla přinést. To negativní se naopak pokusím vynechat. Prostě jednou rezignuji na vyváženost.
- Podrobnosti
- Napsal Dita Měkotová
- Kategorie: Filozofická zamyšlení
- Zobrazení: 1765
Kouzlem domácího vzdělávání u nás na Hájence je život sám.
Žitý život v pozornosti.
Minimum struktury a každodenní všednost povýšená vnitřní prací na naplňující proces v různých rovinách bytí.
Do takového prostředí přišel před deseti lety Jakub.
Tři jeho velcí sourozenci se právě vydávali za dobrodružstvím dospěláckého života.
 domoskolak_naHajence.pdf | [ ] | Dita Měkotová | 73 kB |
Číst dál: Hájenka, místo setkávání - Jan a Jakub Maryškovi nejen o domácím vzdělávání
- Podrobnosti
- Napsal Vlaďka Blahoutová
- Kategorie: Filozofická zamyšlení
- Zobrazení: 712
Je tu zase doba předvánoční, adventní. Je to čas tmy, kdy se brzy stmívá, je málo sluníčka, málo světla. I před více než 2000 lety byl takový čas tmy. Pouze s jiskřičkou naděje, protože Bůh slíbil, že přijde někdo, kdo zachrání svět. A pak se to stalo. Z jiskřičky se rozzářila hvězda, která ukázala na místo, kde se narodil ten, který měl zachránit svět. Možná někteří očekávali, že to bude jinak, ale narodilo se malé, bezbranné dítě, narodil se malý Ježíšek a narodil se ve chlévě. Přesto v něm někteří poznali Toho, který má zachránit svět. Od té doby uplynulo mnoho let a může se zdát, že se tenkrát vlastně zase tak moc nestalo. Dnešní doba je divná, zlá a temná. A my si zase připomínáme a očekáváme příchod toho, který zachránil svět. On už přišel a neskončilo to jeho narozením, pokračovalo to jeho působením mezi lidmi a nakonec ukřižováním a po třech dnech zmrtvýchvstáním. Je to Ježíš, jehož příjmení Kristus v překladu znamená Mesiáš, neboli Zachránce. To je on, na kterého tenkrát čekali, a jehož příchod si každý rok připomínáme.
Poslední půlrok nepatří k těm šťastným obdobím mého života. Oklepávám se z tragédie, která se stala v mojí blízkosti. A přidaly se k tomu další těžké věci. Vyrovnávám se s tím svým způsobem. Cesta vedla od smutku, bezmoci, vzteku přes nemoc, kdy mi tělo dalo najevo, že toho má dost a vypovědělo na čas službu, až po odpuštění a znovunabytí chuti něco dělat a znovunavrácení se ke zdroji života, kterým je pro mě osobně právě Ježíš Kristus. Naštěstí ani v těch nejtěžších chvílích, v té největší tmě neuhasla ta jiskřička naděje.
Přeju vám všem, abyste prožili klidný advent. Nenechte se otrávit vším tím shonem, do kterého se nás snaží vtáhnout současná konzumní společnost. Zkuste najít třeba i malou jiskru naděje, a dovolte jí, aby se z ní mohla rozzářit veliká hvězda a aby se ten Zachránce mohl narodit, obrazně řečeno, i do vašeho chléva.
Vlaďka Blahoutová (Bernaska)
- Podrobnosti
- Napsal Komár
- Kategorie: Filozofická zamyšlení
- Zobrazení: 965
Kanárek seděl ve své kleci na balkóně a celkem se nudil. Najednou odkudsi přiletěl brabčák a usadil se na kleci.
- Podrobnosti
- Napsal Bernaska
- Kategorie: Filozofická zamyšlení
- Zobrazení: 1440
Mám ráda vodu. Voda je živel a proto ji mám ráda. Mám ji ráda i přesto, že je to nebezpečný živel. Voda je nutná k životu. Když je jí moc na nesprávných místech, je s životem neslučitelná. Voda je vzácná, přesto jsou chvíle, kdy může i zabíjet. Když vstoupím do její říše, musím před ní mít respekt, musím ji poslouchat, protože je mocnější než já. Nebojím se jí, nic jí nevyčítám, mám před ní respekt. A to i přes nedávnou tragickou událost, která se mě stále hluboce dotýká a nemůžu na ni zapomenout. A tak píšu toto krátké vyznání Vodě, té, která dokáže pohladit mé tělo, přesto stačí málo a život vyhasne.
Plavat jsem se naučila o prázdninách po první třídě právě v té Vodě, která se někomu teď zdá být krutá. Pamatuji se na babičku s vnučkou, které si mě, coby neblahým způsobem plaveckého výcviku vodou zrazenou holčičku, vzaly mezi sebe a trpělivě mi vysvětlovaly, co mám dělat. Hlavně dýchat, pravidelně, klidně, prožívat tempa, vnímat souhru pohybu a dechu, nelekat se, nebláznit a vydržet plavat dál a dál. Ke konci prázdnin jsem už přeplavala tam i zpět několikrát za sebou. Klidná plavba v lůně přírody a tak blízko lesa s báječnými borůvkami. Prostě koncert.
Nechci, aby lidé zanevřeli na vodu jen pro její bezedné hlubiny. Chtěla bych, abychom ji uměli ctít a mít před ní ne strach, ale bázeň. Tak i já se chci vracet k té vodě i s tichou vzpomínkou a s pocitem, že si dušička vybrala tiché a klidné místo, tak tiché, jako byla sama. A toto vlastně píšu proto, že mě přepadl nutkavý pocit něco takového napsat. Vypsat se ze všeho, protože psaní mi vždy pomáhalo v těžkých chvílích. Vykřičet do světa, že některé věci už se nedají odestát, ale my musíme žít dál, protože máme pro koho. A tak volám: Čest Vodě! Čest jedné velké duši uvězněné v malém těle!
Vlaďka Blahoutová, Blahoutova.V(zavinac)seznam.cz